Vodopády Iguazú (rozloha 2.700 m, průtok 1700 m3) vytváří nezapomenutelnou přírodní scenérii. Kontrast bujné vegetace, černých čedičových skal a hukotu vody padající do hloubky 72 metrů vyvolává v návštěvnících pocit ohromení, vlastní nicoty a intenzivního spojení s přírodou.
Vodopády Iguazú se nachází uprostřed dvou národních parků - brazilského
a argentinského. Vody řeky Iguazú se zde stáčí do širokého oblouku,
několika ostrých zákrut a s ohromným rachotem padají do hluboké strže,
nazývané Ďáblův jícen - Garganta del Diablo.
Návštěvníci si vodopády mohou prohlédnout z postranních značených a
dobře udržovaných cest, které jsou citlivě zakomponovány do krajiny a
umožňují maximální přiblížení k nádehrné hříčce přírody.
Legenda o vodopádech Yguazú. Podle legendy žili na brezích reky Iguazú indiáni kmene Caigangues, kterí verili, že svetu vládne M’Boy, buh v podobe hada.
Sedlák tohoto kmene mel dceru Naipí, která byla tak krásná, že se
zastavily i vody reky, když se v nich dívka shlížela. Pro svou
mimorádnou krásu mela být dívka zasvecena bohu M´Boy. Mezi indiány
Caigangues však žil mladý bojovník jménem Tarobá. Když Tarobá spatril
Naipí, zamiloval se do ní. V den slavnosti behem které mela být Naipí
zasvecena, zatímco bojovníci tancili
a sedlák s kouzelníkem pili cauim, Tarobá využil situace a s Naipí
uprchl. Plavili se v kánoi po rece, unášeni proudem. Když M´Boi zjistil
že Naipí a Tarobá uprchli, rozzuril se. Pronikl do útrobí zeme, kde se
nekolikrát otocil a vytvoril tak obrovskou trhlinu, ze které vznikl
gigantický vodopád. Kanoi s uprchliky zalily vody rítící se do propasti
a dvojice zmizela navždy z povrchu zemského.
Podle legendy byl Tarobá promenen v palmu a Naipí v v nádhernou duhu, která koncí v korune palmy a tak jsou ti dva stále spolu, ovšem pod vecným dohledem pomstychtivého boha, který se skrývá v jeskyni nad Dáblovým jícnem.
Pozn. Jedná se o legendu vytvorenou v lidové slovesnosti indiánu, kterí si nedokázali vysvetlit vznik majestátních vodopádu, obklopených tajemnými lesy. Ve skutecnosti tuto oblast obývali indiáni kmene Guaraní, vesnice kmene Caigangues se nacházela /a dodnes nachází/ 400 km od vodopádu, podle historiku indiáni Caigangues žili s indiány Guaraní v neustálých válkách.